Před dvěma měsíci mi byla diagnostikována Crohnova nemoc. Šel jsem na preventivní kolonoskopii, protože jsem během měsíce shodil asi 10 kilo, celý den jsem měl nutkání na stolici a první co mě napadlo bylo, že mám rakovinu tlustého střeva.
Tomu otravnému nutkání na stolici se prý odborně říká pocit nedostatečného vyprázdnění a může to být příznak syndromu dráždivého tračníku neboli IBS (irritable bowel syndrom).
Cesta k diagnóze
Dostat se na kolonoskopii byl pro mě v podstatě malý zázrak a velké štěstí. Nejprve jsem navštívil lékaře, který mi nechal udělat rozbor krve, ze kterého zjistil, že mám toxickou hladinu vitamínu D.
Za to si může naprosto vědomě sám, protože jsem vedle multivitamínových tablet, kde bylo 400% doporučené denní dávky polykal na doporučení Joe Rogana ještě dalších 5000 IU denně.
Vedle toho ale krev ukázala i vysokou hodnotu revmatoidního faktoru (RF 111,7), což je vysoká hladina indikující probíhající zánět organismu.
Okamžitě jsem dostal žádanku na kolonoskopii a začal boj o termín. Doktor mi řekl, že pokud se mi podaří sehnat cokoliv do půl roku, tak ať to hned vezmu, protože v Anglii se na tohle vyšetření čeká klidně i rok.
Představa, že mi ve střevě roste nádor a já se to mám dozvědět až za půl roku, protože neexistuje šance, že mi někdo dřív strčí do zadku kameru, mě vůbec nenadchla.
Tak jsem zkoušel obvolat všechny možné nemocnice v Brně, prosil známé a kamarády, jestli mi nemůžou někde sehnat tohle vyšetření.
Nakonec jsem už čistě ze zoufalství dojel do Gastroenterologie Zahradníkova, kde mi řekli, že mám přijít za týden v pondělí, protože jim na poslední chvíli vypadla objednaná paní kvůli nějaké nemoci.
Předtím jsem ale musel ještě chvíli bojovat se sestrou, která se v žádance dočetla, že jsem byl před 14 dny na Barronově ligatuře (zákrok odstranění hemoroidů), a že mě to vyšetření může dost bolet.
Nakonec jsem jí ale přemluvil, ať mě objedná, že to přežiju a určitě to nebude bolet tolik, jako trombóza vnějšího hemoroidu, kterou jsem si užil někdy v roce 2018, a kterou mi nakonec museli v nemocnici rozříznout a vyčistit.
Úleva od bolesti to byla sice úžasná, ale taky ze mě teklo krve jak z vola. Dodnes si pamatuju ty krví nasáklé kalhoty, které letěly rovnou do popelnice.
Od té doby se mi naštěstí takhle šíleně bolestivý vnější hemoroid neobjevil, zato jsem měl pravidelně ty vnitřní. Vždycky to začalo krví na toaletním papíře, následovala návštěva proktologa, ale i přes léčbu Barronovou ligaturou se mi ty potvory vracely cca po půl roce znovu.
Jenom pro pořádek. Hemoroidy máme všichni, jsou součástí konečníku a mají tam dost důležitou funkci. Když někdo mluví o hemoroidech, častěji nesprávně o hemeroidech, má na mysli jejich onemocnění, typicky krvácení, svědění, bolesti.
Ale zpátky ke kolonoskopii. Dostal jsem recept na projímadlo a instrukce co jíst a především, co nejíst (vlákninu).
Za týden jsem tedy přišel na vyšetření, dostal oblbovák do žíly a sledoval na monitoru jak vypadám zevnitř. Tohle je samo o sobě docela zajímavý transcendetální zážitek, který můžu vřele doporučit.
Jinak ještě poznámka na okraj – vůbec, ale naprosto vůbec mě tohle vyšetření nebolelo. Možná už jsem otupěl poté, co mi každého půl roku někdo leze do zadku, aby tam natáhl do trubičky hemoroid, který pak zaškrtí gumičkou.
Když jsem ale četl na internetu ty šílené příběhy o nedokončených vyšetřeních z důvodu bolesti, klepal jsem se jako ratlík. Realita ale byla naprosto jiná, prakticky jsem necítil vůbec nic.
Každopádně už během vyšetření mi paní doktorka řekla, že tlusté střevo mám naprosto v pořádku, ale konec tenkého střeva (cca 15 cm ilea) je oteklý a jsou tam nějaké polypy.
To jsem ostatně viděl na monitoru sám, i to, jak kleštěmi kousek toho polypu ucvakla, aby ho mohla poslat na vyšetření.
Biopsie naštěstí ukázala, že se nejedná o nádor, ale následná magnetická rezonance i sonografie potvrdily Crohnovu chorobu.
Jenže dostat se na magnetickou rezonanci v nějakém rozumném termínu byl taky oříšek. Doporučené pracoviště mělo plno až do konce letních prázdnin, takže jsem si musel udělat výlet až do Šumperka, kde mě díky kamarádovi vzali už následující týden.
Se sonografií to bylo podobné, v Brně nic, tak jsem se vydal do Nového Jičína. Nejvíc mě ale dojala sestra. Když jsem jí říkal, jak jezdím po celé republice, abych si sehnal potřebná vyšetření, tak mi řekla, že to nějak moc hrotím.
Sám si říkám, jestli nebylo lepší tomu nechat volný průběh a prostě si rok počkat na kolonoskopii a pak dalších pár měsíců na další vyšetření.
Bez hrocení bych se možná o Crohnovi dozvěděl za rok a půl, takhle jsem měl potvrzenou diagnózu už za měsíc od prvního odběru krve:
- 06.06.2022 – krevní testy
- 13.06.2022 – kolonoskopie
- 16.06.2022 – magnetická rezonance
- 24.06.2022 – sonografie
- 01.07.2022 – finální diagnóza
Je to Crohn
Paní doktora mi řekla, že se jedná o idiopatické (vzniklé z neznámé příčiny) onemocnění, které se nedá vyléčit, pouze lze pomocí léčby zmírňovat jeho průběh.
Říkal jsem si, že to je ironie osudu. Zrovna já, který si desítky let dává velký pozor na to, co jí, a sám si doma vaří veškeré jídlo ze základních surovin, dostanu nevyléčitelné onemocnění střev.
Léčba je v podstatě založená na kortikosteroidech, které může případně doplnit biologická léčba, užívání imunosupresivních látek a když nic z toho nepomůže, tak následuje operace, kdy se nemocný úsek střeva prostě vyřízne a jede se dál dokud je co řezat.
Biologická léčba je prý nejúčinnější, ale také nejdražší, takže se nasazuje až poté, co selžou veškeré „konvenční“ přístupy.
Když nepomůže ani operace, tak pak už následuje jen uměla výživa do žíly, protože bez tenkého střeva nemůže tělo zpracovávat a vstřebávat živiny z jídla.
Já jsem aktuálně na lokálních kortikoidech Budenofalk, které by se měly dostat neporušené až do místa zánětu a ten postupně vyléčit. Sypu si na jazyk každého ráno půl hodiny před snídaní takové tvrdé bílé kuličky, které se nesmí rozkousat, jen zapít vodou.
Co jíst?
Největší oříšek je ale samozřejmě jídlo. Potom, co jsem tolik zhubnul, jsem zpanikařil a začal se cpát rýží, zkoušel jsem vrátit do hry i pečivo, ale bylo mi po tom vždycky špatně. Nadýmání, tlaky a šílené zvuky v břiše, plynatost.
Po diagnóze Crohna jsem se zeptal paní doktorky co můžu jíst a dostal jsem příručku, ze které jsem se prakticky dozvěděl jen to, že záleží na tom, co člověk snese.
Existují různé přístupy, které omezují různé druhy ovoce a zeleniny, jiné zase zakazují tučná jídla a červené maso.
A pak je tu vláknina. Vždycky jsem si myslel, že vláknina je základní složka potravy a její konzumace pomáhá správnému trávení a pravidelnému vyprazdňování.
Hodně mě ale zarazilo, když mi bylo lékařkou doporučeno, abych nasadil bezezbytkovou stravu. Jinými slovy omezit vlákninu.
Už při přípravě na kolonoskopii jsem dostal podobné instrukce, které sestřička uvedla větou: „Možná se vám to bude zdát divné, ale teď na týden musíte vyřadit zdravé jídlo a jíst stravu bez vlákniny“.
Tím začal můj návrat k myšlence na masovou dietu, kterou jsem před několika lety na pár dnů vyzkoušel, ale po průjmech a strachu z nedostatku vitamínů a vlákniny zase rychle opustil.
Nedovedl jsem si představit zdravé tělo bez zeleniny, avokáda a především rozpustné i nerozpustné vlákniny, která „čistí střeva od nečistot“.
Nyní jsem ale v situaci, kdy nemám moc na výběr. Vyzkoušel jsem sýry, po kterých jsem si myslel, že mi prasknou vnitřnosti.
Ovoce a zelenina s vlákninou je pro mě tabu i díky knížce The Fiber Menace, která může znít hodně radikálně, ale v podstatě přisuzuje téměř všechna onemocnění trávicího ústrojí právě vláknině, od hemoroidů přes Crohna až po rakovinu střev.
Maso
Můj aktuální jídelníček je:
a) extrémně jednoduchý a nudný
b) relativně levný (cca 200 Kč denně)
c) lehce stravitelný
Jím jen 2x denně a to kolem 11 a 16 hodiny. Zjistil jsem, že tři jídla denně nedávám, je mi po nich prostě zle. Začínal jsem s hovězím steakem, konkrétně s rib-eye steakem, ale teď jsem na mletém hovězím mase z Tesca s 20% tuku. Za den ho sním necelého třičtvrtě kila, k tomu 4 vařené vaječné žloutky a plátek pečeného bůčku.
Zkoušel jsem mléčné výrobky, konkrétně sýry a byla to katastrofa. Rozhodl jsem se jít cestou masa a to mi zatím nedělá žádné problémy co se týká nadýmání a trávení.
Samozřejmě existuje spousta různých a děsivých názorů proti lidem, co se rozhodnou jíst z jakéhokoliv důvodu jenom maso:
- červené maso způsobuje rakovinu tlustého střeva
- maso neobsahuje vitamín C
- maso neobsahuje minerály
- maso způsobuje dnu
- maso hnije v žaludku
- maso neobsahuje vlákninu
Není mým cílem tady něco vyvracet a vysvětlovat. Zatím na sobě pozoruju pouze únavu, ale možná za to můžou spíše kortikoidy než maso.
Každopádně nemám teď odvahu na žádné experimenty, zůstávám u masa dokud mi po něm nebude vysloveně zle.
